Saw: Hra o přežití

Dva muži se probouzejí ve špinavé a nevlídné místnosti, která připomíná koupelnu. Jsou připoutaní řetězy za nohy k trubkám a všechno, co mají v místnosti po ruce, se jim může (musí) hodit. V průběhu několika hodin zjišťují, že vlastně mají společný nejen pobyt ve smrduté díře, ale i to, jak se zní dostat… Za pomoci „hry“.
Mám zato, že více se z děje ani nesluší prozrazovat, ne snad proto, že by mohl ostřílený recenzent zajít příliš daleko, ale prostě proto, že naprostou většinu překvapujících momentů, troufám si říci, divák nemá možnost odhadnout. A když si uvědomíme, že James Wan, jehož je to druhý film (pokračování snímku Saw se teprve chystá), obdivuje režiséry Lynche či Argenta, víme, na co se máme těšit. Nebo taky ne.
Film začíná dlouhým dialogem, který diváka ukolébá před tou částí snímku, která nás seznamuje s vrahem a jeho činy, s celou strukturou, s celou hrou. Hrou s postavami i divákem, plnou nečekaných zvratů a nenadálých překvapení. V kladném i záporném smyslu slova.
Je pravda, že režisér Wang dovede tempo přizpůsobit vyprávění a náladě a pocitům diváka. Klidnější pasáže se střídají se „šíleným“ videoklipvým stylem tam, kde je to potřeba. Celý snímek je vystavěn na klasickém půdoryse falešných a pravých stop, které se v závěru spojí v neočekávané řešení. Jenom okamžiky, kdy hlavní představitelé (hlavně Cary Elwes) vyprávějí o svých zážitcích před únosem, působí nepatřičně pateticky, mnohem více, než by bylo v dané situaci únosné. Dnes již nelze natáčet film snad na jakékoliv téma, aniž by tvůrci, obecenstvo či kritika nepřemýšleli nad tím, co na podobný námět bylo již natočeno (stačí si vzpomenout na Šestý smysl vs. Oko.) Pokud se dotyční opravdu zamyslí, styčných bodů se snímkem Sedm není mnoho, zato je jeden a to velmi silný: vrah. Způsoby, jakým „pracuje“, přistupuje ke svým obětem, co po nich chce. Mám zato, že takovýto inteligentní vrazi snad neexistují (maximálně možná po tu hranici, že nejsou odhaleni), zkrátka že většina takovýchto lidí nehledá nic víc, než „jen“ vraždy.
Tím se ovšem dostáváme k dalšímu důležitému bodu filmu – snímek je v neposlední řadě i o naprosto běžných lidech, kteří díky zabijákovi a vypjaté situaci, do které se díky němu dostanou, řeší své problémy, což by, s velkou pravděpodobností, dělali jen velmi neradi či obtížně (stačí si vybavit například doktorův dialog s manželkou před jeho odchodem.) Film také naturalisticky zobrazuje, co je člověk schopen udělat pro sebe sama, kam až je schopen zajít, když se ocitne na hranici svých možností…
Patrně bych Saw dal hodnocení nejvyšší, nebýt jedné logické a v celém příběhu opravdu důležité maličkosti, která byla opomenuta a v konečném důsledku může položit celý film. Více bohužel napsat nelze, snad jen, že ten okamžik se týká posledních několika scén.
Pokud vám to nevadí, klidně si těch 20% přičtěte.

80%